Jak vyrovnat křivou podlahu?

Ekostyren - Liapor - Samonivelační stěrky

Moderní řešení vyrovnávání podlah představuje ekostyren

Na vyrovnávací vrstvu je vznášeno hned několik požadavků, když naprosto zásadní je, aby byla pevná, tepelně izolační a hlavně lehká. Z té příčiny dnes bývá často používán ekostyren, pod nímž se skrývá speciální polystyrenový granulát, který se vmíchává do betonu. Produktem je lehký tepelně a zvukově izolační beton, mezi jehož přednosti se řadí i snadná tvarovatelnost, pevnost a hlavně skutečnost, že nezatěžuje konstrukci domu. Do vrstvy bývají zalévány všechny rozvody, které jsou tažené po podlaze.

Vyrovnání podlahy lze provést suchou cestou pomocí Liaporu

Jiný způsob vyrovnání podlahy představuje suchá cesta prostřednictvím lehkého keramického kameniva Liapor (keramzit). Tento způsob vyrovnání je časově méně náročný než vylévání podlahy betonem nebo cementovou stěrkou. Podlaha z keramzitu je okamžitě pochozí a současně vykazuje výbornou tepelnou i zvukovou izolaci. Protože Liapor je čistě přírodní keramický materiál, není se třeba bát ani nějaké závadnosti pro obyvatele bytu nebo domu.

Betonové podlahy se často vyrovnávají využitím samonivelační stěrky

U betonových podlah se často k vyrovnání užívají samonivelační stěrky, a to tehdy, když na dvou metrech délky podlahy není rozdíl vyšší než 20 mm. Výběr druhu samonivelační stěrky je odvislý od stability podkladu, nutné tloušťky vyrovnávací vrstvy a budoucího zatížení podlahy. Důležitým pravidlem je, že by se se složením stěrek neměly dělat žádné pokusy, protože se tím uživatel připravuje o možnost případné reklamace! S ohledem na složení jsou nejčastěji užívané stěrky cementové, anhydritové či disperzní.

Uvedená cena k datu 19. 7. 2018 

Postup vyrovnání betonové podlahy samonivelační stěrkou

Při užití stěrky se při vyrovnávání podlahy postupuje v následujících krocích:

1. Nejprve je třeba důkladně připravit podkladovou vrstvu a zbavit ji nerovností. Případné praskliny je nezbytné opravit pomocí speciální sešívací sady s epoxidovou pryskyřicí či akrylových tmelů. Jinak je takřka jisté, že touto prasklinou stěrka proteče.
2. V případě, že je vyrovnávací vrstva vyšší než 5 mm, je nezbytností užití dilatační vložky. Stěrka totiž během tuhnutí a zrání nejprve nabyde na objemu, aby se posléze smrštila. U stěn musí být položeny proužky z pěnové pryže nebo kobercové lišty, jež se podlepí oboustrannou páskou.
3. V dalším kroku již je možné na připravenou podkladovou vrstvu nanést penetraci. Díky ní se snižuje nasákavost podkladu, roste jeho přilnavost a je dostatečně chráněn před vlhkostí.
4. Poté je již možné přesně podle návodu namíchat stěrku. Když se změní poměry konkrétních přísad, hrozí nebezpečí, že bude stěrka praskat a drolit se. Podstatné je, aby byla namíchaná stěrka konzistentní řídká kaše, v níž se nebudou vyskytovat žádné hrudky.
5. Závěrečným krokem je vylití celé plochy směsí a rozetření ježkovým válečkem, s jehož pomocí dojde k odstranění vzduchových bublin. Zalitá plocha musí kvalitně vyschnout.

Postup při vyrovnání dřevěné podlahy

Jiný postup je u vyrovnání dřevěné podlahy, přičemž základním předpokladem úspěchu je existence zcela rovného podkladu pod podlahou.

1. Dřevěná podlaha se nejprve musí upevnit k podlahovým nosníkům. K přibitým hřebíkům je ideální přidat šrouby s hrubým závitem. Pokud by byly použity pouze hřebíky, jejich nevýhodou je skutečnost, že se postupně uvolňují.
2. Díky vodováze a pravítku se určí u podlahy nejvyšší bod. K vyrovnání podlahy se dále využijí klíny a tmely, jež se smíchají s vodou a nanesou na problematická místa. Prohlubeniny je možné vyplnit i asfaltovými střešními šindeli.
3. Při kontrole nosníků se někdy zjistí, že mají sklon se prohýbat. Když se podobná závada zjistí, je třeba je vyztužit stejným typem dřeva, z něhož jsou vyrobeny, aby došlo k jejich zpevnění.
4. K zajištění toho, že bude podklad pro dřevěnou podlahu opravdu rovný, je možné pracovat ještě s překližkovou podkladovou vrstvou. V takovém případě je nutné si dopředu ověřit, jestli jsou nosníky schopny unést další váhu navíc, a to především tehdy, když bude překližková vrstva silná 2 cm. Překližka silná 1 cm totiž nemusí být schopna překrýt veškeré prohlubeniny na podlaze.

MichaelaV