Postup izolace podlahy?
Takzvané „úniky tepla“ není radno podcenit. Pokud dům, konkrétně podlahu, nezateplíte, může se stát, že Vám kromě tepla bude, metaforicky řečeno, dírami v podlaze unikat i spousta peněz. A kromě toho, nikdo z nás přece nechce být v zimě stále nachlazený kvůli ledovým podlahám. A proto stojí za to podlahu zaizolovat, jedná se totiž o investici, která se Vám velice rychle vrátí. Kromě tepelné izolace se můžeme zmínit i o hydroizolaci (proti vodě) a zvukové izolaci (zejména proti krokové), které bude v tomto článku také dán prostor.
Izolaci vybírejte podle druhu podlahy
Podlahy mohou být dvou základních druhů a podle tohoto kritéria je nutné volit vhodnou izolaci:
- Těžké – zalité betonem (nejčastěji tedy železobetonové), kdy jde o to zaizolovat ji od chladu jdoucího z ní samotné.
- Lehké – s dřevěnou nebo ocelovou konstrukcí.
Dále jsou samozřejmě nuance i v druhu stavby, pro kterou podlahu vybíráte. Z tohoto hlediska můžeme rozdělit tři druhy:
- Podlahy na terénu – Pokud dům stojí na pevné základové desce. Kupříkladu podlahy nepodsklepeného přízemí.
- Podlahy nad nevytápěným prostorem – Buď nad uzavřeným prostorem – tedy sklepem, nebo neuzavřeným – domy, které stojí nad průjezdem nebo na pilířích, pilonech nebo zemních vrutech.
- Podlahy nad vytápěným prostorem – Například podlahy prvního patra domu, které leží nad užívanou místností.
V dalším textu se zaměříme na jednotlivé druhy podlah a k nim příslušící specifika izolace.
Těžká podlaha postavená na terénu
V případě, že se jedná o těžkou podlahu postavenou na terénu (nejčastější případ, lehké podlahy se většinou na terénu nestaví), musíte u ní řešit oba „druhy“ izolací. Hydro i termo izolaci.
Hydroizolace se řeší penetrací podkladního betonu a navařením asfaltových pásů. Penetrace slouží ke správnému přilnutí hydroizolace k betonové desce. Tato vrstva může býti taktéž ochranou proti pronikání radonu z podloží. Důležitý detail, na který je potřeba dát si pozor, je vyvedení této izolace po vnější straně obvodových stěn domu, minimálně 15 cm nad úroveň okolního terénu.
Pro tepelnou izolaci takovýchto konstrukcí se většinou používají desky z extrudovaného nebo pěnového polystyrenu. Podle použité desky je potřeba zvolit tloušťku tepelné izolace tak, aby odpovídala požadovaným hodnotám (buďto normovým nebo doporučeným pro nízkoenergetické domy, či hodnotám určeným pro domy pasivní). Tyto údaje je nutné si vyhledat podle konkrétních specifik stavby.
Těžká podlaha nad nevytápěným prostorem
U těchto podlah řešíme především tepelnou izolaci, hydroizolace není tak důležitá. Pokud se jedná o těžké podlahy, tj. podlahy, ve kterých je v některé z vrstev použit beton (jak bylo řečeno dříve), používá se k tepelné izolaci opět většinou polystyrenová deska. Poučky pro volbu desky platí pro podlahu nad nevytápěným prostorem stejné, jako pro podlahu na terénu.
Nutnost hydroizolace takovéto podlahy nastává pouze v případě, že se na ní nachází prostor s vlhkým provozem (např. koupelna). Hydroizolaci lze opět provést buď penetrací a asfaltovým pásem, nebo např. speciálními hydroizolačními stěrkami. V případě provádění takovéto hydroizolace je potřeba dbát především na její bezesparé provedení, včetně vyvedení na stěny vymezující příslušnou místnost, do výšky min. 15 cm (stejný princip jako byl popsán výše).
Pokud to situace umožňuje, je vhodné z důvodu eliminace tepelných mostů (míst, kudy uniká teplo) doplnit tuto vodorovnou tepelnou izolaci svislou tepelnou izolací na přilehlých obvodových stěnách domu. Tato tepelná izolace by měla přesahovat pod i nad vodorovnou tepelnou izolaci o minimálně 25 cm.
Lehká podlaha nad nevytápěným prostorem
V tomto případě se většinou řeší především tepelná izolace. Stejně jako u těžkých podlah se může použít polystyren. Kromě toho lze zabudovat přímo do konstrukce podlahy izolační materiály na bázi minerální vlny, případně alternativní (typu konopí, pazdeří, ovčí vlna a další). Tepelná izolace se může vkládat mezi nosné prvky podlahy (tzn. vyplňovat „díry“ mezi dřevěnou nebo ocelovou kostrou), ale je vždy potřeba odizolovat celou podlahu také plošně (tedy např. polystyrenovými deskami), pro eliminaci tepelných mostů. Případně se může celá vrstva tepelné izolace vkládat pod i nad nosnou konstrukci podlahy, přičemž vhodnější je vždy umístit tepelnou izolaci ke studenější části konstrukce (nevytápěného prostoru).
Hydroizolace se řeší opět pouze v prostorách typu koupelny, většinou se používají speciální hydroizolační stěrky určené na konkrétní typ konstrukce, která tvoří podlahovou vrstvu (sádrokartonové desky, OSB desky, dřevěná prkna apod.). Nejlepší volbou je zvolit ucelený systém od dodavatele těchto desek. Opět je třeba izolaci vytáhnout na okolní stěny (viz. výše).
Podlahy nad vytápěným prostorem
Tyto podlahy se tepelně neizolují, hydroizolace je stejná jako u případů výše zmíněných.
Protizvuková izolace
U těchto konstrukcí je většinou potřeba pečlivě provést především krokovou izolaci, což je druh zvukové izolace, která zamezuje přenosu zvuku stropní konstrukcí z vyšších pater do nižších. Tato izolace se zásadně pokládá na hrubou podlahu konstrukce tak, aby v celé ploše oddělila nášlapnou vrstvu od hrubé podlahy. Nášlapnou vrstvu je vhodné odloučit i od stěn. A to izolačními páskami o výšce cca 2-5 cm (dle typu podlahové krytiny).
Protože izolace by se opravdu neměla podcenit, v zásadě platí pravidlo, že je vždy potřeba domluvit se s dodavatelem případně firmou, která stavbu provádí.